Dne 14.10. jsme si připomněli papeže Kalista, podle kterého jsou nazvány i katakomby v Římě. Přijměte v tomto dušičkovém čase několik slov z průvodce, který připomíná život prvotních křesťanů: „Podél stěn chodeb v katakombách lze vidět náhrobní kameny. Celé nebo jen úlomky se jménem nebo jen s přáním, aby zesnulý dosáhl rajské blaženosti. Když křesťané hovoří o svých drahých zesnulých, líčí je ve světle víry jako osoby, jež žijí v Bohu. Prostřednictvím těchto nápisů mrtvý dosud mluví s živými. Jsem v pokoji, Vzpomínám na tebe, Očekávám tě, Prosím za tebe, a ´živí hovoří k zesnulým´ Odpočívej v Kristu, Žij se svatými dušemi, Vzpomínej na manžela a děti, Pros za nás. Přestože prvotní křesťané zakoušeli hlubokou bolest nad ztrátou drahé bytosti, byli si jisti Ježíšovým příslibem: Já jsem vzkříšení a život, kdo věří ve mne, i kdyby umřel bude živ a žádný kdo žije a věří ve mne neumře na věky.“
Podobně se stejnou nadějí se zastavme u hrobů našich zemřelých i my a vyprošujme jim věčné spočinutí u Boha.
P. Pavel Mistr
