Vzpomínka na Českou národní pouť do Říma

Foto: Radka Blajdová, Eliška Blajdová

V loňském roce jsme si připomínali 30 let od svatořečení sv. Anežky České a zúčastnili jsme se České národní pouti do Říma. Přinášíme malou vzpomínku na tyto dny…

Pouť vyžaduje oběti, které ale mnohonásobně převyšují získaná obdarování 

Asi každý člověk by měl nějakou pouť absolvovat, protože bez modliteb a Boží pomoci se vše přirozenou cestou zvládnout nedá. Pouť byla krásná, i když nebyla bez určitých obětí, kdy jsme např. seděli pod deštníky a byli úplně mokří. Ale setkání se Svatým otcem vše přikrylo a byli jsme moc rádi, že jsme ho viděli na blízko,“ podělila se o své dojmy Marie Korbelová z Vysokého Mýta. „Pro mě byl navíc veliký bonus mít možnost podívat se do Radia Vaticana, jehož vysílání denně poslouchám. Moc jsem si přála navštívit ta místa, odkud vysílání přichází do našich domovů. Viděli jsme vysílací studio a seznámili se s jejich náročnou prací. Moc bych jim za jejich službu chtěla poděkovat,“ dodala paní Marie.

Jako jeden hlas jsme zpívali k oslavě jediného Boha

Včera nám skončila národní pouť, na kterou jsem měla to štěstí zavítat s naší farností. A co k tomu říct? Bylo to naprosto úžasné… Víte, ono se to vážně těžce popisuje, ale co mě asi nejvíce na této pouti (a vlastně i celkově na všech setkáních) nejvíce dojímá a fascinuje, je společný zpěv a chvály. To, jak v jednu nepatrnou chvíli, která může klidně trvat i půl hodiny, a během které je úplně jedno, kdo jste, co máte za sebou a co před sebou, jestli zpíváte jako anděl nebo jste o pět tónů vedle, prostě to, jak každý člověk, celý národ zpívá k oslavě jediného Boha, Boha, v kterého všichni věříme…,“ podělila se o své dojmy z pouti na cestě domů Terezka z farnosti Vysoké Mýto. 

Pocit české hrdosti

Velkým zážitkem bylo, když se v bazilice svatého Petra rozléhala modlitba Otčenáš v češtině:

A na závěr mše svaté po modlitbě za vlast u oltáře sv. Václava se rozezněla Československá hymna: